Kollbergova role

při takovýchto poradách vždycky spočívala ve vymýšlení protiargumentů, ale tentokrát si nějak nevěřil.
"Zapomínáš na jednu věc," namítl Melander. "Chodili jsme tam v okolí po domech ode dveří ke dveřím a vyptávali se celých deset dní. A nenašel se ani jediný, kdo by o Stenströmovi kdy něco slyšel nebo ho tam viděl."
"To nic nedokazuje. Ta čtvrť je plná všelijakých podivně zastrčených špeluněk a podezřelých podnájmů. V takových hnízdech se na otázky policajtů s příliš velkou. radostí neodpovídá."
"Já si ale přesto myslím, že tuhle teorii, že by Stenström měl nějaké jiné děvče, můžeme opustit," ozval se Martin Beck.
"Proč?" zeptal se Kollberg.
"Nevěřím tomu."
"Ale přiznáváš, že se nedá tak docela vyloučit?"
"To jistě ne."
"Dobrá. Tak ji nechme stranou. Prozatím."
"Hlavní otázka. tedy bude znít asi takto: Co Stenström v tom autobuse pohledával?" řekl Martin Beck a ihned byl opraven:
"Co v tom autobuse pohledával neznámý?"
"Neznámého teď na chvilku ponechme stranou."
"Vůbec ne. Jeho přítomnost je stejně pozoruhodná jako Stenströmova. Navíc nevíme, kdo to byl, kam jel a proč."
"Třeba si jen tak jezdil v autobuse."
"Jen tak?"